Osobnosti

Petr III. Jelito

(1330 – 12. 2. 1387 Lanškroun)

Vysoký církevní hodnostář a diplomat v době Karla IV., postupně churský (1356–1368) a litomyšlský biskup (1368–1371), magdeburský arcibiskup (1371–1378) a konečně biskup v Olomouci. Výrazná osobnost, která se zapsala během svého působení v čele litomyšlského biskupství založením kláštera kanovníků sv. Augustina v Lanškrouně.

Michael Weisse

(kolem 1488 Nisa – březen 1534 Lanškroun)

Bratrský kazatel, autor zpěvníku Českých bratří. V roce 1522 převzal vedení Náboženské obce Českých bratří německého jazyka v Lanškrouně a ve Fulneku. Podnikl cesty do Wittenbergu, aby poznal Martina Luthera, který ocenil jako první Weissův význam jakožto básníka. Jeho zpěvník, vytištěný v Mladé Boleslavi, obsahuje 157 jednohlasých písní bez doprovodu, které se dodnes zpívají při bohoslužbách.

Jan Marek Marci

(13. 6. 1595 Lanškroun – 10. 4. 1667 Praha)

Lékař, fyzik, matematik, astronom a filozof. Osobní lékař císaře Ferdinanda III. Habsburského a Leopolda I., děkan lékařské fakulty, od roku 1654 prorektor světských fakult a od roku 1662 rektor Karlo-Ferdinandovy univerzity. Proslavil se svými fyzikálními objevy o rázu pružných těles a lomu světla, za které byl roku 1667 jmenován dopisujícím členem Královské společnosti nauk v Londýně.

Christian Polykarp Erxleben

(3. 6. 1765 Parensen – 31. 10. 1831 Lanškroun)

Vystudovaný lékárník, botanik, chemik, úspěšný podnikatel. Do Lanškrouna přijel na pozvání textilního podnikatele a vinopalníka Františka Pernikáře. Po sňatku s jeho dcerou Annou (11. květen 1794) provozoval vinopalnu, lékárnu „U milosrdného samaritána“ a podnikal v oboru výroby, bělení a barvení plátna. Dne 16. dubna 1805 se ve Vysokém Mýtě podruhé oženil s Annou Zeglitzovou. Zemřel 31. října 1831 v Lanškrouně, jeho hrob se nachází na hřbitově u kostela sv. Anny.

 

Vincenc Pernikář

(14. 4. 1781 Lanškroun – 22. 5. 1849 Lanškroun)

Regionální historik, kronikář města Lanškrouna a první lanškrounský poštmistr. Roku 1808 si otevřel v Lanškrouně obchod se střižním zbožím. Jako první nainstaloval v Erxlebenově vinopalně parní kotel. Byl vrchním střelmistrem ostrostřeleckého spolku. Organizoval stavbu střelnice a staral se o úpravy jejího okolí. Jeho starší sestra Anna byla manželkou Christiana Polykarpa Erxlebena.

Josef Niederle

(4. 9. 1821 Lanškroun – 29. 8. 1894 Lanškroun)

Starosta města Lanškrouna v letech 1861–1891. Založil městskou spořitelnu, zasloužil se o stavbu tabákové továrny, železniční přípojky Lanškroun – Rudoltice a zřízení gymnázia. Byl členem okresního zastupitelstva, později zástupce okresního starosty a kronikář města. V letech 1875–1881 byl zvolen poslancem zemského sněmu v Praze za německé liberály. Nositel zlatého záslužného kříže za zásluhy během války v roce 1866.

Friedrich Gustav Piffl

(15. 10. 1864 Lanškroun – 21. 4. 1932 Vídeň)

Lanškrounský rodák, nejmladší ze sedmi dětí papírníka a knihkupce. V roce 1882 maturoval na místním gymnáziu, poté vstoupil do augustiniánského kláštera a zahájil kariéru duchovního římskokatolické církve (učitel teologického ústavu, probošt kláštera, knížecí arcibiskup, vídeňský biskup a od roku 1914 kardinál). Ač byl významnou evropskou osobností své doby, nikdy neztratil upřímný vztah k rodnému městu a gymnáziu, účastnil se  většiny významných slavností a jubileí.

Leopold Herrmann

(15. března 1888 – 10. 9. 1951 Tel Aviv)

Právník, diplomat, filmový producent a generální tajemník sionistické agentury Keren ha-Jesod. Působil v pražském kroužku německo-židovských intelektuálů Bar Kochba a setkal se s řadou významných osobností 20. století. Svých mimořádných schopností a diplomatických kontaktů využil během na počátku 2. světové války k tomu, aby po vzoru německého programu ha‘avara zařídil evakuaci přibližně 2500 československých Židů, mezi nimi i klíčových osobností jako Felix Weltsch nebo Max Brod.

Josef Kacálek

(29. ledna 1922 Výprachtice – 27. září 1997 Lanškroun)

Katolický kněz, zakladatel a vůdčí osobnost skautského hnutí na Lanškrounsku. V roce 1942 vstoupil do semináře v Hradci Králové a o pět let později byl vysvěcen na kněze. V 50. letech 20. století se skrýval před Státní bezpečností, v roce 1959 byl soudem v Hradci Králové odsouzen při vykonstruované kauze na pět let vězení za podvracení republiky. Na základě amnestie vyhlášené prezidentem republiky byl po roce 1960 propuštěn. V letech 1968–1993 působil  v Lanškrouně jako administrátor, později jako děkan, výrazným způsobem se zasloužil o opravy kostelů, které měl ve správě. Člen skautské organizace, kterou po roce 1989 pomáhal v Lanškrouně znovuobnovit. Jeho přezdívku Dikobraz převzalo lanškrounské skautské středisko do svého názvu. 

Otevírací doba

POzavřeno
ÚT–PÁ09:00 – 17:00
SO, NE13:00 – 17:00
SVÁTEK13:00 – 17:00